Koncem loňského srpna jsem třpytkoval na „domácím“ pstruhovém revíru Vltava 7. Po ulovení dvou duháků ryby vyhlásily polední klid. Nenechal jsem se odradit a vytrvale protahoval vodu. Po mnoha náhozech jsem prudce přisekl. Vypadalo to ale na vážku kousek od břehu. Jaké bylo moje překvapení, když se „zaseknutý balvan“ rozjel proti vodě. Podle pohybu jsem uvažoval o velké, podseknuté parmě.
Napnutý vlasec jen zvonil a ryba si stále brala vlasec přes brzdu navijáku, utaženou na hranici možností vlasce. Asi po dvaceti minutách boje se začali scházet okolní rybáři. Pochopili, že to není vázka a odhadovali rybu na velikou štiku. To jsem odmítal, ryba stále volně v hloubce bojovala o metry vlasce. Vlastně jsem 0 ně bojoval spíše já!
Když jsem jich konečně získal dost zpět a ryba se ocitla poblíž břehu, vyvalily se ode dna bubliny. Můj pozměněný názor, že jde o sumce, nebral nikdo vážně. Po chvíli urputného boje nebo spíše přetahování, jsem zahlédl ocas bijící po vlasci. Sumec přes metr, to byl můj odhad. Když jsem jej pak i s ostatníma viděl celého, včetně třpytky zaseknuté v koutku tlamy, začal jsem už doufat v jeho vylovení.
Bylo vidět, že má „dost přes metr“. Po mnoha rychlých manipulacích s brzdou navijáku, jsem jej dovedl hlavou ke břehu, kde se jen válel. Břeh je v těchto místech dost svažitý, tak jsem nemohl do vody vejít. Na trapné dotazy, zda použiji raketový podběrák, jsem ani neodpovídal. A gaf na pstruhy nenosím.
Tak jsem se rukou pokusil o vylovení. To se však sumci příliš nelíbilo a znovu sjel do hloubky. Měli jsme toho již oba dost, ale on víc. Přivedl jsem jej opět ke břehu a podebral rukou za spodní čelist. Byl můj! Co mne těší nejvíce, že byl zdolán na 15 Ø vlasec a na třpytku vlastvní výroby. Sumec vážil 24 kg a měřil 150 cm.
