My ženy, které jsme propadly rybařině, si hledáme volný čas hůře, než naši muži-rybáři, protože musíme především zvládnout výchovu dětí, domácnost i pracovní povinnosti v zaměstnání. Tím, že si práci dobře rozdělíme, aby bylo vše včas hotové, a připravené, můžeme se věnovat svému koníčku rybaření.
To ovšem je možné jedině za plné podpory manželů a rodiny. Z vlastních poznatků a zkušeností mohu všem začínajícím ženám rybářkám doporučit, nedejte se odradit prvními neúspěchy a vytrvejte!
A ty, které zatím nerybaří, získávejte pro tento krásný sport. Jakmile to jednou zkusí, nebudou litovat. Pak budou mít i plné pochopení pro rybářskou zálibu svých manželů. Zpočátku jsem ani já neměla radost z manželova koníčka.
Většinu volných chvil trávil u vody a já zůstávala doma s dítětem. Když se ale vracel spokojen od vody domů, začala jsem uvažovat, že na tom „bláznovství“ něco musí být. Až jednoho dne jsem se dala přemluvit, abych jela s ním.
Když jsem poznala to napětí a vzrušení v okamžiku lovu, moje počáteční nechuť se začala pomalu měnit ve zvědavost, pak v zájem, a to rozhodlo. Stala jsem se členkou naší rybářské organizace. Nejdřív jsme lovili v rybnících v okolí Třebíče. Nyní se hlavně soustřeďujeme na Dalešickou přehradní nádrž, kde jsou možnosti lovu mnoha druhů ryb.
O jaké dojmy a zážitky jsme my rybáři bohatší, než ti lidé, kteří tráví krásné volné dny doma u televize nebo na sociálních sítích. Jen my, kteří si brzy přivstaneme, víme, že není nic krásnějšího, než začínající ráno u vody.
Všude je ještě klid, na trávě se třpytí rosa a celá příroda se začíná probouzet. Vodní hladina se leskne v záři vycházejícího slunce, a my pomalu a potichu kráčíme po břehu a hledáme vhodné místo.
Když se usadíme, rozložíme udice a ostatní potřebné nádobíčko, to pravé teprve začíná. Je to vzrušující chvilka napětí. Oči netrpělivě sledují splávek. Zabere, nezabere a když zabere, jaká bude? Přání se splnilo, splávek se náhle pohnul, ryba zabrala, chvíle napětí vrcholí. Konečně je na břehu krásný úlovek a radost rybáře nezná mezí.
Ten zvláštní pocit vnitřního uspokojení je nade vše. Zbytek dne prožijeme v příjemném rozpoložení. Odpočinek v přírodě a u vody nám dává pocit spokojenosti, a tím načerpáme nové síly pro další práci. To jsou jen některé moje zážitky, ale to nestačí. Ne nadarmo se říká, těžko je člověku samotnému.
Musí žít ve společnosti, a zjistila jsem ke své velké radosti, že většina rybářů jsou lidé dobří a kamarádští, kteří nezištně a ochotně poradí, kde chytat, kdy a nebo na co chytat. Tento společný zájem rybářů o přírodu a hlavně o její ochranu a rybaření, vytváří zvláštní, kamarádský vztah. Vždyť se říká, kdo má rád přírodu, květiny a zvířata, je člověk dobrý.
A o rybářích to platí dvojnásob. Jejich obětavá a nezištná práce zachraňuje mnoho cenných hodnot, zatím co jiní lidé přírodu a hlavně vodu otravují a ničí. Zvlášť k ženám mají mnozí rybáři dobrý vztah. Snad je to tím, že je nás ve svazu zatím tak málo, nebo poznali, že se nám také daří a že se jim vyrovnáme. Jsme rády, že nám byl umožněn vstup do rybářského svazu, který býval dřív záležitostí čistě mužskou.
Je dobře, že se zde ženy úspěšně osvědčily, že dosahují dobrých výsledků v rybaření, i různých rybolovných technikách, kde máme několik mistryň například v plavané. Jsou to ženy, které získaly mnoho ocenění v naší zemi i ve světě.
Tyto zkušenosti nezískaly ze dne na den, ale musely obětovat spoustu času po mnoha let. A právě to je na rybařině tak krásné, že má mnoho rybolovných technik a každým dnem sbíráme nové zkušenosti, pro další krásné dny u vody.
