S oblibou jsem chodil chytat ryby na menší rybník u Chabařovic. Měl jsem tam své vysezené místo. Při každé návštěvě jsem krmil ryby, ale i ptáky a ondatry. Rád jsem pozoroval jejich chtivá očka, jejich rychlé ponořování při podezřelém pohybu mých rukou. Častou návštěvou si na mě zvykly. Někdy mi vlezly až do kožené brašny, kde jsem měl různé pochoutky pro ryby.
Jednoho krásného večera braly dobře plotice, cejni, líni, kapři, až to bylo nepříjemné. Ačkoliv jsem omezil lov už jen na jeden prut, nestačil jsem dávat na háček nástrahu a vracet ryby vodě. Při takovém rybolovu čas rychle utíká. Ten den jsem měl noční směnu od 22.00 hodin. Stále jsem si říkal ještě chvíli, ještě chvíli, až jsem při pohledu na hodinky zjistil, že je již 21.30.
Nejvyšší čas vše zabalit a rychle domů. Rychle jsem složil pruty, hodil vezírek do igelitového pytle a dal do brašny. Popadl jsem tašku a uháněl k motorce. Při světle jsem zapsal úlovky a ujížděl domů. Motorku jsem nechal před domem. Sotva jsem otevřel dveře do předsíně, už to začalo: „Ty se jednou z těch ryb zblázníš. Já tady dvakrát hřeji večeři a podívej se na hodiny, kolik je! Máš co dělat, abys přišel včas do práce!“
Odpovím jenom, že jíst nebudu, „dej mi to do kastrůlku, najím se v práci.“ Pořádám ještě manželku, aby vyndala ryby z tašky, dala je do vody a ráno je zabiji a očistím. Popadl jsem tašku a spěchal na směnu. Přišel jsem ještě včas. V práci jsem vzpomínal na příjemné chvíle u rybníka. Jen aby manželka uchovala do rána ryby živé. Po noční směně jsem pospíchal domů zvědavý, zda ryby přežily noc.
Otvírám dveře, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem viděl igelitový pytel i s rybami ležet kousek od tašky. Bylo mi divné, proč je manželka nedala do vody, a proč už jako jindy není vzhůru. Vejdu do kuchyně, obýváku a chci jít do ložnice podívat se, zda nezaspala. Dveře do ložnice byly zamčené a za nimi rozčilená manželka. „Takové legrácky si nech podruhé pro někoho jiného. Málem jsem dostala infarkt.“ Přidala pár ostrých slov a dodala, že dobře vím; jak se myší bojí.
Já na to „Prosím tě, co blázníš? O jakých myších to mluvíš? O co jde?“ „Však ty víš dobře, a udělal jsi to schválně, abych se lekla, Když jsem vyndávala z tašky ty ryby, tak rovnou na mne vyskočila krysa jako kočka. Já jsem se hrozně polekala, že jsem pár minut nevěděla, co dělám. Po vzpamatování vidím, jak krysa skáče od zdi ke zdi. Utekla jsem do obýváku a potom do ložnice.
Na dotaz, proč se zamkla, řekla, že by mohla ta myš skočit na kliku a náhodou otevřít. Dále prohlásila, že dokud krysu nechytnu, nevyjde z ložnice. Snažil jsem se jí vysvětlit, že nejde o žádnou krysu, ale o „vodní myš“ – ondatru. Jak hledala u vody žrádlo, vlezla mi do tašky a v tom spěchu jsem ji tam zavřel. „Ta ti nic neudělá.“ – Vše marné.
Manželka kategoricky odmítla vyjít. Začal jsem „myš“ hledat. Odstavoval jsem jednotlivé kusy nábytku všude, kam by mohla zalézt. Asi po hodině hledání jsem ji celý zpocený nalezl. Byla zalezlá v jedné zimní kozačce. Vzal jsem ji i s kozačkou a zavolal na manželku, že už ji mám.
„Dej ji ven na dvůr, já se podívám z okna, jak ji pustíš.“ Když viděla, jak „myš“ vysypávám z kozačky na dvůr a jak uhání pryč, vyšla z ložnice ven. Tím skončila příhoda s vystrašenou manželkou, která mi vše nakonec odpustila a já se mohl těšit na další rybolov.
