Když vládne zima, nastávají většině tvorů v přírodě krušné časy. A krušno bývá i lidem, jejichž koníček je s aktivitou přírodního života spojen, tedy i sportovním rybářům. Je to čas, kdy při krátké procházce kolem ztemnělých a netečných vod se ani nechce věřit, jaký bohatý život zde ještě nedávno kypěl. Avšak už po cestě domů chmury mizí a vítězí víra, že právě letos jaro přijde určitě velice brzy. A tak zatím vybalíme to své nádobíčko a vylepšujeme co se dá.
Také v zimě jsou dny, kdy nebe i voda jsou modré, sluníčko svítí, a nebýt chladu, zalézajícího za límec a do rukávů, zdá se vše veselé jako v létě. A právě tehdy míváme pocit, že by se to „dalo zkusit“. Jenže za jakou rybou se vypravit? Třeba za tlouštěm! Rozhodně nechceme tvrdit, že zima je pro lov této ryby nejvhodnější, jenže pravou zimní rybou je v našich vodách snad jen mník, a ten zase vede převážně noční život.
Takže za slunečného zimního dne si většinou můžeme vybrat tak mezi ploticí, okounem a tlouštěm, a to ještě bez záruky úspěchu. O ten však většinou nejde, podstatnější je zážitek ze zimní přírody. Při zimním lovu je velice zjednodušena volba lovebního způsobu. Pokud bychom zůstali bez pohybu, byť teple oblečeni, asi bychom u vody dlouho nevydrželi.
[easy-tweet tweet=“Pár zásad lovu Jelce tlouště na drůbeží střívka v zimě“ template=“light“]
Proto si vezmeme náčiní na plavanou, neboť ostatní pohybově náročné způsoby nebývají vhodné buď z hlediska přijímané potravy nebo z důvodů technických. Pokud pořádně mrzne, není to ani s plavanou jednoduché. Kapičky vody namrzají na vlasec a očka a po několika hodech zamrzají, takže je s lovem konec.
Řešení však je. Chceme-li lovit s udicí a navijákem, použijeme delší prut a lovíme pouze na vzdálenost rovnající se jeho délce. Tím se voda nedostane do oček a ani na cívku navijáku. Existuje však jednoduché řešení, kdy očka prutu můžeme vymazat kouskem domácího špeku, který nám v chladném počasí také spraví chuť, pokud zůstaneme bez záběru.
Dalším způsob se nabízí chytání na bič, který můžeme znát od závodníků v plavané. Prut dlouhý přes pět metrů bezpečně zachytí i několikametrové úniky ryby. Vše ještě vylepšíme použitím gumového tlumiče (amortizéru nebo feeder gumy). Amortizér bývá 20 až 40 cm dlouhý, uvázaný ná špičce prutu, k němuž je teprve připojen vlasec. V zimních podmínkách také nesmíme opomenout, že se pružnost samotné gumy podstatně snižuje.
Všichni víme, že jelec tloušť je ryba opatrná, a proto nářadí na plavanou musí být jemné. Chceme-li zůstat úspěšní, je základní podmínka lovu v zimě, co nejtenčí vlasec a drobný háček. Záběry jsou podobné jako v létě, ale poněkud ubývá prudkosti, často se splávek v tůni pouze potopí a zůstane chvíli v této poloze.
Proto je dobře vždy při potopení splávku zasekávat, i když nám může připadat, že záběr způsobil kámen nebo jiná překážka. Tloušť je ryba opatrná a plachá, ale při dobrém seřízení udice, zachování naprostého klidu a při použití správné nástrahy se dobře pobavíme jak v létě, tak v zimě. Nevybíráme místa v proudu, ale na rozhraní tišin a proudu, v tažných proudech, ale ne příliš prudkých.
Jako veleúspěšná nástraha na jelce se osvědčila drůbeží střívka. Ty tloušť hlavně v zimě bere velmi důvěrně. Je však třeba respektovat některé zásady při tomto lovu. Především drůbeží střívka necháváme plná, nijak je nevyprazdňujeme. Dále při lovu s nimi vždy vnadíme rozsekanými kousky střívek. Potom musíme mít ve skleničce připraveny nastřihané kousky střívek (na krátké plátky), abychom se při lovu nezdržovali.
Provnadíme vždy několik míst, kde hodláme lovit a ta potom střídáme při lovu.Výsledky lovu bývají velmi dobré a záběry tlouště na střívka jsou velmi zřetelné a nezáleží na tom, o jaká střívka (z jakého druhu drůbeže) jde. Mohou být z kachny, ze slepice, husy, perličky, z bažantů atd. Proč nepoužíváme střívek z jiných druhů zvířat? Protože ve střívkách drůbeže je zvláštní řídký exkrement, který je lákavý pro tlouště.
