Bylo krásné červencové ráno. Mlha se líně povalovala nad hladinou řeky, která zde pod starým mlýnem vytvářela průzračné tůně. Už z dálky bylo slyšet šplouchání ryb, vyskakujících nad hladinu. Přišel jsem blíž. Zdálo se, že v řece je až neuvěřitelně mnoho ryb. Rychle jsem rozbalil náčiní. Na háček jsem napíchl dva hnojňáčky a už letěli vzduchem, aby dopadli do jedné hlubší tůně. Na záběr jsem nečekal dlouho.
Splávek poskočil a pomalu zmizel pod hladinou. Okamžitě jsem zasekl. Ryba se chvíli bránila. Byl to hezký půlkilový okoun. Druhý záběr přišel v zápětí. Opět okoun a ještě o něco větší. Takových okounů jsem chytil pět a žádný z nich nevážil méně než půl kilogramu. Popošel jsem kousek proti proudu. Opět jsem na háček napíchl pár hnojňáčků a nahodil do menší tišiny. Záběr přišel okamžitě. Muselo to být něco většího, protože pětadvacítka nevydržela a prasla.
Vzal jsem si tedy druhý prut, který jsem měl připravený, abych se zbytečně nezdržoval navazováním. Na tomto prute jsem měl vlasec třicítku, a tak jsem doufal, že na ni bych mohl dostat nějakou větší rybu. Zanedlouho přišel opět záběr. Prudce jsem zasekl a již jsem cítil velký odpor ryby. Byl to hezký požitek. Ryba se do poslední chvíle neukázala a já jsem jenom mohl hádat, co by to asi mohlo být.
Spatřil jsem ji až kousek od břehu. Teď se už bezmocně položila na bok a nechala se vytáhnout na břeh. Byla to pěkná parma, měla přes tři kilogramy. Toho dne jsem dostal ještě jednu takovou parmu a pěkného dvoukilového tlouště. Takovým úlovkem v jednom dni se hned tak někdo pochlubit nemůže. Spokojeně jsem sbalil náčiní, nastartoval a odjížděl k domovu.
Příští víkend jsem opět vyrazil do tohoto rybářského ráje. Ryby jako by už na mě čekaly. Nejdříve jsem chytil pár pěkných okounů. Potom jsem dostal pěkného pětikilového kapra a když už jsem byl na odchodu, zabrala pěkná parma. Opět jsem se mohl doma pochlubit pěkným úlovkem. A tak to šlo dál, stále jsem chodil chytat ke starému mlýnu a nebylo dne, kdy bych se vracel s prázdnou.
A moje úlovky, to nebyly žádné mřenky. Doma, v zaměstnání, ale i v nejbližším okolí jsem se stal vyhlášeným rybářem. Občas jsem dostal i pěkného pstruha a o tlouště a okouny nouze také nebyla. Když jsem chtěl chytat parmy, pstruhy a okouny, šel jsem chytat pod jez do proudu. Když jsem chtěl ulovit pěkného kapra, nebo lína, chodíval jsem nad jez, kde bylo pěkné místo.
Jednou jsem se rozhodl, když mi tak v poslední době přálo štěstí, že zkusím ulovit nějakého dravce. Přišel jsem na své místo, odkud jsem v poslední době nešel bez úlovku, na háček jsem napíchl čipernou plotičku a hodil ji směrem k jezu. Pomalu jsem ji nechával splout po vodě. Zpočátku se nic nedělo, ale asi po desátém hodu káča zmizela pod vodou.
Povolil jsem brzdu a nechal jsem vlasec odvíjet z cívky. Ryba vymotala asi dvacet metrů vlasce. Poté jsem naviják přibrzdil, počkal jsem, až se vlasec napne a vší silou jsem zasekl. Ucítil jsem silný odpor. Ryba na opačném konci vlasce měla obrovskou sílu. Vybaven jsem byl vlascem čtyřicítkou s lankem, takže přetrhnutí, nebo překousnutí nehrozilo.
Asi po čtvrt hodině jsem poznal, že mám na prute pořádného sumce, který se hned tak nevzdá. Najednou jsem ucítil, jak mi na zádech sedí komár a přes slabé tričko nepříjemně kouše. Bylo to něco nesnesitelného. Ať jsem se jakkoli kroutil, nemohl jsem ho setřást. Levou rukou jsem se ho snažil odehnat, ale seděl na místě, kam jsem nedosáhl. Vzal jsem prut do levé ruky a pravou jsem plácal na místo, kde byl komár. V tu chvíli jsem se probudil.
Nevěřícně jsem koukal a trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomil, že se mi to vlastně všechno zdálo. Předchozí úlovky i to, jak jsem zápolil se sumcem. Seděl jsem na rybářské stoličce, před sebou dvě nahozené udice. Splávky se klidně pohupovaly na vodě a po nějakém záběru ani známky. Jenom na zádech mě stále cosi pálilo. Měl jsem tam pěkný pupenec od komára. Znechucen jsem zbalil náčiní a ubíral se k domovu, zase bez úlovku.
