Pamatuji se jeden článek z časopisu Kajman mezi lety 1999-2001, který napsal Milan Zelenka z Carp Teamu Jizera. Pokud si to dobře pamatuji, tak byla v článku popsána výprava na Rumunské jezero Sarulesti. Hned na začátku v textu bylo napsáno, jak místní správce viděl chytit více jak 50 kg kapra do sítě.
Tento článek jsem četl snad 30× a pokaždé jsem z toho úvodníku byl v naprostém úžasu. V té době stále platil rekord kapra 37,3 kg, právě ze zmíněného jezera Sarulesti (Raduta) v Rumunsku. Kapra chytil Němec Christian Baldemair 27.května 1998. Říkal jsem si, jestli někdo dokáže chytit 50 kg kapra regulérně na prut. Jelikož si člověk nedokáže představit co bude 10-20 let, tak jsem tomu moc nevěřil.
Taky jsem si naivně myslel, že boilies jako nástraha nebude na kapry moc dlouho fungovat. Myslel jsem si totiž to, že jakmile poroste obliba boiliesu mezi rybáři, přestanou na něj kapři brát. Pokud mám být upřímný, moc jsem toho tenkrát o složení nevěděl.
Vzpomínám se na další rozhovor, který pro změnu vyšel v časopise Kaprománie s Jardou Vítkem. V té době už jako bývalý člen výše zmíněného Carp Teamu Jizera. V jedné z mnoha otázek padl také dotaz na to, kam až může zajít vývoj kaprařiny. Na tu Jarda Vítek odpověděl, že už je tu nějaká špička, nějaká hranice a už to nemůže jít o moc dal, kde zmínil montáže, krmení i výbavu.
Kam se celá kaprařina posune za dvacet asi netušil nikdo. Namátkově dnes existuje více jak 300 značek na výrobu boiliesu. Na konci devadesátých let jich bylo možná tak dvacet. Ten obrovský progres se samozřejmě netýká jenom kaprařiny, ale podstatě celé rybařiny, ostatně jak je tomu i u jiných sportovních odvětvích.
Pokud ale pominu všechny ty firmy pro kaprařinu, největší rozdíl vidím v tom, kolik soukromých, privátních, nebo klubových revírů po celé Evropě přibylo. U nás v České republice tomu samozřejmě není jinak. Asi vám už začíná být jasné, kam tímto mířím.
Když jsem na začátku článku zmiňoval starý rekord kapra z Rumunska, po čase vyšlo najevo, že tento kapr neměl 37 kilogramů. Pro ale lepší reklamu lovce a všech sponzorů, bylo kaprovi přidáno na váze. Ptáte se proč? Váha ulovených ryb funguje na rybáře jako magnet.
Firmy pro kaprařinu, včetně majitelů soukromých revírů to samozřejmě moc dobře vědí. Je to ten nejlepší způsob, jak přinutit rybáře koupit tento nebo tenhle produkt. Stejně magneticky přitahují rybáře vody, kde plavou tito obrovští kapři.
A přesně na takové soukromé vodě byl chycena i tato 50 kg obluda. Voda se jmenuje Euro Aqua, má rozlohu asi 13 hektarů a leží v Maďarsku. Kapr už byl několikrát chycen na menší váze, takže bylo otázkou času jestli, kdy tuto hmotnost překoná. Pokud by tedy do té doby nepraskl anebo nepošel na obezitu 🙂
Ve mě osobně nevzbuzuje tento kapr žádný úžas. Jakákoliv ryba ze soukromého revíru u mě nemá absolutně žádnou hodnotu. Kdosi psal v komentářích na Facebooku, že ten kapr vypadá jako prase bez noh, což je vlastně naprostá pravda.
Všechny tyto revíry stejně fungují jako nějaké výkrmníky nebo pastvince pro kapry, kde nejde o nic jiného, než o přihlouplou váhu. Proto absolutně nechápu rybáře, co tyto vody vyhledávají, když chytání na soukromých vodách spíše připomíná lov v nějakém vetším akváriu.
Na druhou stranu se vůbec nedivím kaprařům, kteří od tohoto megalomanství utekli a zaměřily se na úplně jiné rybolovné techniky. Upřímně nemá smysl se v tom babrat. Co rybář, to stejně jiný názor. Pravda bude nejspíše taková, že každý hledá to pomyslné štěstí nebo nějaký pocit naplnění asi v něčem jiném.
