České řeky, říčky a potoky mají jména, která jsou opravdovými poklady jazyka. Mnoho z nich je poznamenáno stopami dlouhého vývoje, kde kořen vlastního pojmenování mizí někde v dávnověku. Jiné mají až neuvěřitelně moderní jména, která prošla beze změn staletími. Když se se jménem dosud neznámé vody setkáme, stačí často jen samo o sobě, aby vzbudilo naši zvědavost a nechalo pracovat fantazii. Jako rybáři se o tom můžeme přesvědčit, sáhneme-li po soupisu českých revírů .
Kolik krásných jmen a za nimi se skrývajících vod vypočítává ona na první pohled nudná brožurka. Třeba taková Divoká Orlice, to je panečku lákadlo! Anebo Vydra, Bystrá, Střela, Vraný potok, co jméno, to reklama prudké vody. Pro vyznavače tiché poezie české krajiny budou určitě přitažlivé břehy Doubravy, Ploučnice, Libuňky, Žirovničky, které mají aspoň ve jménu příslib plné pohody. O čistotě vody napovídají libě tyto jména jména: Bílá Voda, Bělá, Čistá, i když skutečnost bývá často jiná.
Ze současného slovníku domácích kutilů jako by vypadla Stropnice. Tekoucí vody nám připomínají říši zvířat a to nejen vodních, ba dokonce i hmyzu. Vedle Kačáku, Bobravy, Labuťky, Pstružné či Husího potoka máme i Býkovku, Jelenku, Zubřinu, Loseničku, Svinenský potok, Kozí potok, Kočičí potok a jiné. Kdo nevěří na zástupce hmyzu, ať si vyhledá třeba potok Švábovský u Batelova na jižní Moravě.
Bohatě je zastoupeno i rostlinstvo a především strom olše. Máme říčky Olši, Olšavu, Olšávku, Olšinu, Volšovku, Volešku, Olešku, Olešnou, Olešenku, Olešnici a Olešnický potok. Abychom ale nezůstali jen u nich, vzpomeňme na jinou vodu, která se jmenuje úplně netradičně Pivoňka! Juhyně, Vidnava, Mojena, Radbuza, Rolava mohly být jmény pohanských slovanských bohyň a nikdo by asi nebyl proti.
Lesním vílám by určitě slušela Rusava, Volyňka, Čeladenka nebo Jívka. Nemilka a Vošmenka zase připomínají rozpustilé uličnice. Pokud s určitostí nevíme, že Blšanka a Nedvědička protékají krajinou, budeme nejspíš hádat, že by to mohly být léčivé rostliny. A co takový Klimšák? Je to potok, nebo nejedlá houba? A to nám ještě zůstává v zásobě Hražba, Vápovka, Umoří, Sputka, Kotojedka a nejméně dvacet dalších tajuplných názvů. A ty výstižné kontrasty!
Na jedné straně máme Svatavu a Andělíci a na druhé Pohansko a Klenici. Suchomastský potok a Mokřanský potok, Černý a Bílý potok, Teplou a Studený potok. Bojovský potok a Brannou, ale také Mírovku. Známe Smutnou a její opak Smíchovský potok. Baštici, že by od dobré bašty? A Lačnovský potok, který asi má daleko ke stolu.
Povídavé Šumice a Hlučela by si asi moc neužily s Hluchovou a parádivé Zdobnice a Plesná s chudou příbuznou Šlapánkou. Známe urozenou Kněžnou a lidovou Ludinu a v tomto tónu bychom mohli pokračovat. Rozličnost a bohatost vlastních jmen našich vod by možná postačila na sestavení bajky nebo jiného kratšího literárního tvaru a nemuselo by to být nezáživné a nesrozumitelné čtení. Co myslíte?
