Můj děda rád vzpomínal na Vltavu od Podolského mostu ke Zvíkovu. V té době byla ještě čistá a tekla hlubokým údolím, kde byly příkré stráně částečně zalesněné a místy vysoké skály. V povodí dlouhém šestnáct kilometrů bývalo asi třicet domorodých rybářů. Rybolov patřil orlickému panství a obci Orlovu. V roce 1932 byl založen Rybářský spolek, který obhospodařoval tento revír do roku 1960.
V letních měsících bylo vydáváno kolem sta rybářských povolenek. Nářadí na chytání ryb bylo jednoduché. Bambusový nebo lískový prut, konopná šňůra na konci s návazcem nebo drátem na štiku. Parmy se chytávaly na měděný drát s návazcem sedule. Pytlačilo se celkem málo. Pytláci chytávali na šňůry úhoře, které prodávali v Písku.
Při dřenici se chytávalo do saku a čeřenu. Děda vzpomínál, že při dřenici pod Červenou nastala zácpa ledů a Vltava během 20 minut stoupla o tři metry. Po protržení zácpy voda prudce opadla a mimo řeku zůstalo vždy mnoho metráků ryb.
Byli mezi nimi dvacetikiloví kapři. V zimních měsících se nechaly sbírat ryby, které ulovily a vytahaly na led vydry. Kameny v proudící vodě byly obaleny různými larvami, pijavicemi a ve vodě bylo množství škeblí a raci.
Nyní se již v tomto zatopeném povodí (Orlická nádrž) neobjevují vydry, ledňáčci, skorci a zmizelo rojeni jepic. Parma byla nejvíc zastoupena. Při zakalení nebyl problém chytit na prut i dvacet pět kilogramů parem za vycházku. Dědova největší parma měla 4,60 kg.
Jelec tloušť byl ve Vltavě ve velkém množství. Chytal se na drůbeží střívka, chleba, třešně, švestky a malou rybičku. Hmotnost se pohybovala do tři kilogramů. Největší dědův měl 2,80 kg. Cejn velký měl hmotnost do pěti kilogramů. Největší dědův vážil 4,80 kg.
Podoustev říční bývala také ve Vltavě ve velkém množství. Chytala se na těsto a žížalu. Jejich hmotnost byla do jednoho kilogramu. Kaprů nebývalo takové množství jako dnes, ale dosahovali hmotnosti kolem dvaceti kilogramů. Štik bývalo dostatek a kdo se na ně soustředil, určitě každý den nějakou chytil, hlavně na podzim. Dědova největší měla 13,50 kg.
Candát byl též hodně rozšířen a jeho hmotnost dosahovala do tří kilogramů. Velké množství bývalo bolenu, ale na silné pletené šňůry byl jejich lov málo úspěšný. Úhoři brávali nejvíc, když kvetly akáty. Za teplého večera se jich nechalo chytit i deset.
Dále v povodí žili: cejnek malý, okoun říční, jelec proudník, ploticé obecná, mník jednovousý, lín obecný. Z plevelných rybek ouklej obecná, hrouzek obecný. Sumec ve Vltavě nebyl a nebo jen ojediněle. První sumci se začali lovit až v roce 1940. Vltava v hlubokém skalnatém údolí byla velmi krásná a divoká. Přehradní nádrž Orlík má též své zvláštní kouzlo, ale tekoucí vodě se nemůže vyrovnat.
Nečistota nádrže je hrozná. Stává se, že vítr nažene odpadky do nějakého zálivu v takovém množství, že nejde ani loďkou projet.Tyto nánosy tvoří z největší části pet láhve, plechovky od konzerv a jiné nečistoty. A proto není divu, že děda na stříbropěnnou Vltavu tak rád vzpomínál.
